During COVID-19 pandemic, I explored the visual landscape of the Czech railway system, focusing on neglected stations and spaces that resist modernization. I visited locations where time seems to have stood still, revealing their distinct aesthetic and ongoing functionality in the modern world. This work documents the gradual transformation of these places, exploring their slow replacement by new technologies and the fading of old infrastructure. I view these spaces as silent witnesses to an era that is vanishing, yet still holds unique visual value.

Během pandemie COVID-19 jsem zkoumal vizuální podobu českého železničního systému se zaměřením na zanedbaná nádraží a prostory, které vzdorují modernizaci. Navštěvoval jsem místa, kde se zastavil čas a která si i v dnešním světě uchovala svou specifickou estetiku a funkčnost. Práce dokumentuje postupnou transformaci těchto lokalit a sleduje jejich pomalé nahrazování novými technologiemi a úpadek staré infrastruktury. Tyto prostory vnímám jako tiché svědky mizející éry, která si však stále uchovává svou jedinečnou vizuální hodnotu.