In the 1970s, a law on the inclusion of works of art in investment buildings came into force in the then-socialist Czechoslovakia, and highways were no exception. A large number of sculptures with almost no artistic value were created along the highways. Some were stolen over the years; others ended up in the foundations of petrol stations. Those that have survived have remained trapped in enclosed rest areas, gradually becoming overgrown and decaying. At the end of 2023, I embarked on a week-long car trip around the D1 highways in order to map these old, forgotten sculptures at now-defunct rest stops.

Today’s society is increasingly taking photos with mobile phones and the value of photography is slowly fading away. Using mobile photography and photogrammetry techniques, I reconstructed three-dimensional models of old sculptures. They are not only in photographs, but they become real sculptures again. Thanks to the chosen form, it is a kind of detachment from the photograph itself, where the value of the image disappears at the expense of the creation of the model. The photograph thus plays the role of a mere mediator of information. In my work I connect these old sculptures with the history of obsolete, broken phones, creating a parallel between material abandonment and digital oblivion.

My intention is to bring new life to these abandoned sculptures and, at the same time, to introduce something that is now completely overlooked and forgotten. Through a multimedia installation, I create a space for reflection on place, history, and our own identity. The work reflects the fast pace of modern times and redefines the traditional notion of the act of photography. The installation is accompanied by authentic sounds from the environment of each sculpture, together creating a vague soundtrack that at times transitions into an unpleasant noise in an attempt to show one of the negative aspects of highways.

V sedmdesátých letech 20. století vstoupil v tehdejším socialistickém Československu v platnost zákon o začleňování uměleckých děl do investičních staveb a dálnice nebyly výjimkou. Podél nich tak vzniklo velké množství plastik, často téměř bez umělecké hodnoty. Některé byly v průběhu let rozkradeny, jiné skončily v základech benzinových pump. Ty, které přežily, zůstaly uvězněny v uzavřených areálech odpočívadel, kde postupně zarůstají a podléhají rozkladu. Na konci roku 2023 jsem se vydal na týdenní cestu kolem dálnice D1, abych tyto staré, zapomenuté sochy na dnes již zaniklých odpočívadlech zmapoval.

Dnešní společnost stále častěji fotografuje mobilními telefony a hodnota fotografie se pomalu vytrácí. Pomocí technik mobilní fotografie a fotogrammetrie jsem rekonstruoval trojrozměrné modely těchto starých plastik. Ty tak již neexistují pouze na fotografiích, ale stávají se znovu skutečnými objekty. Díky zvolené formě dochází k určitému odpoutání se od samotné fotografie – hodnota obrazu mizí na úkor vzniku modelu. Fotografie zde hraje roli pouhého zprostředkovatele informací. Ve své práci propojuji tyto staré sochy s historií zastaralých, rozbitých telefonů a vytvářím paralelu mezi materiální opuštěností a digitálním zapomněním.

Mým záměrem je vdechnout těmto opuštěným plastikám nový život a zároveň představit něco, co je dnes zcela přehlíženo a zapomenuto. Prostřednictvím multimediální instalace vytvářím prostor pro reflexi místa, historie a naší vlastní identity. Práce zrcadlí rychlé tempo moderní doby a redefinuje tradiční pojetí aktu fotografování. Instalaci doprovázejí autentické zvuky z prostředí jednotlivých soch, které společně vytvářejí neurčitý zvukový podkres, jenž místy přechází v nepříjemný hluk v úmyslu poukázat na jeden z negativních aspektů dálnic.