Romania, somewhere in the mountains. We descend, heading into the valley, down a rocky path, with the cold air changing as we go. Not a soul in sight. We aim for a camp at the end of this empty road.

And then, among the spruces and soft grass, we find a place. A small, flat patch, unassuming. Around us, silence, broken only by the murmur of a stream. By its edge lies a massive, round stone, like a fragment of the cosmos fallen here. I shed my shoes and my socks and let the icy water slip between my toes. I close my eyes, feeling every stream.

Barefoot, I return to the fire that my brother has sparked. He chops wood, the flames dance, and day fades into night. The sky turns deep purple, the air is scented with pine and crackling fire. The spirit of the place, the genius loci, breathes upon us, and I feel it with each breath.

The water in the pot begins to boil, and the first stars appear above. They fall, as if they know we’re watching. After soup from a packet, I refresh myself in the cold stream and crawl into the tent. A million stars, with the ISS gliding through them. I lie there, listening to the wind in the trees. Words are no longer needed.

Rumunské hory. Sestupujeme do údolí, kamenitá cesta nás vede dolů a vzduch s každým krokem citelně chladne. Široko daleko ani živá duše, jen prázdná cesta kamsi k tábořišti.

Mezi smrky v měkké trávě nacházíme úkryt. Nenápadné, tiché místo, kde ticho ruší jen monotónní šum potoka. Na jeho břehu leží obrovský balvan – jako úlomek vesmíru, který se kdysi zřítil právě sem. Odkládám boty i ponožky a nechávám ledovou vodu protékat mezi prsty. Se zavřenýma očima vnímám každý její proud.

Bos se vracím k ohni, který rozdělal bratr. Vzduch voní pryskyřicí a praskajícím dřevem, den pomalu ustupuje noci a obloha hluboce fialoví. Genius loci toho místa je všudypřítomný; dýchá na nás a já ho vnímám každým nádechem.

Nad kouřem z kotlíku se objevují první hvězdy. Padají, jako by věděly, že je sledujeme. Po koupeli v ledovém proudu zalézám do stanu. Nad hlavou miliony hvězd a tichý, plynulý pohyb ISS. Ležím, poslouchám vítr v korunách a vím, že slova už nejsou potřeba.