Letter to the ladder

2023, Performance, video, text

This project was developed during my exchange study at the Art Academy in Riga as part of my broader exploration of highways from various perspectives. I focused on the functional transformation of materials, specifically the boards from an old noise barrier, from which I created a ladder. I placed this ladder near the highway, where it became a means of initiating dialogue between people and public space.

The ladder served as a social probe—I aimed to observe how people living near the noise barrier would interact with this unusual object. Eventually, the ladder was juxtaposed with a new noise barrier in the city, thereby connecting the old and new layers of this urban environment. An unexpected twist occurred when the ladder was stolen. This event prompted me to reflect on the project, leading to the creation of a personal letter to the ladder, which explores not only the loss but also the relationship between the object, the space, and the people.

Tento projekt vznikl během mého studijního pobytu na Akademii umění v Rize jako součást širšího průzkumu dálnic z různých perspektiv. Zaměřil jsem se na funkční transformaci materiálů – konkrétně desek ze staré protihlukové stěny, z nichž jsem vyrobil žebřík. Ten jsem následně umístil do blízkosti dálnice, kde se stal prostředkem k vyvolání dialogu mezi lidmi a veřejným prostorem.

Žebřík sloužil jako sociální sonda; mým cílem bylo pozorovat, jak budou lidé žijící v sousedství protihlukové stěny s tímto neobvyklým objektem interagovat. Později byl žebřík konfrontován s novou protihlukovou bariérou ve městě, čímž došlo k propojení starých a nových vrstev tohoto městského prostředí. Nečekaný zvrat nastal ve chvíli, kdy byl žebřík ukraden. Tato událost mě přiměla k hlubší reflexi celého projektu a vedla k sepsání osobního dopisu adresovaného žebříku. Ten zkoumá nejen samotnou ztrátu, ale i vztah mezi objektem, prostorem a lidmi.

Full video here.

Dear Ladder

I didn’t get a chance to tell you why you came into existence. So, I’ll try to do it now in retrospect. It will be almost two years since I’ve been photographing highways and noise walls. I wanted to confront the high mass of concrete somehow, reach the top of it, match it, and conquer it. I’m obsessed with it. It pisses me off. I thought of making a ladder. It has always been used to overcome certain barriers and problems.

Drahý žebříku,

nestihl jsem ti říct, proč jsi vlastně vznikl. Tak se o to pokusím aspoň teď, zpětně. Budou to už skoro dva roky, co fotografuju dálnice a protihlukové stěny. Chtěl jsem tu masu betonu nějak konfrontovat. Dostat se na její vrchol, vyrovnat se jí, pokořit ji. Jsem tím posedlý. Sere mě to. Tak mě napadlo vyrobit tebe. Žebřík přece odjakživa sloužil k překonávání bariér a problémů.

I found an old noise wall near Riga. It’s standing there, all twisted up, battered by time and noise that is slowly but surely killing it. And the life inside it is slowly dying out. Like someone who has long resisted something that cannot be conquered. At one point, a birch branch fell on the wall and damaged it. A few boards came loose. That’s when it hit me. I’ll try to make you out of them, ladder. I’m going to climb over the wall using another wall, how comical and ironic.

Poblíž Rigy jsem našel starou protihlukovou stěnu. Stojí tam celá zkroucená, zmlácená časem a hlukem, který ji pomalu, ale jistě zabíjí. Život v ní vyhasíná. Jako někdo, kdo dlouho vzdoroval něčemu, co nelze porazit. V jednu chvíli na tu stěnu spadla březová větev a poškodila ji. Pár prken se uvolnilo. A tehdy mi to došlo. Vyrobím tě z nich, žebříku. Přelezu stěnu pomocí jiné stěny. Jak komické, jak ironické.

The boards were so long. They barely fit in my car. I’ve had them on my balcony for a few days, drinking coffee, thinking about how to cut them. It would take forever with a handsaw. I see a tarp in the corner of the balcony, and I’m curious to see what’s underneath. A circular saw. It’s functional. The universe has heard me.

Ty desky byly hrozně dlouhé. Sotva se mi vešly do auta. Pár dní jsem je měl na balkoně, pil kafe a přemýšlel, jak je nařezat. Ruční pilou by to trvalo věčnost. Pak jsem si v rohu balkonu všiml plachty a byl jsem zvědavý, co je pod ní. Kotoučová pila. Funguje. Vesmír mě vyslyšel.

I assembled you under the bridge. The police came. They said we’re in a strategic location. You can feel the tension.

Sestavil jsem tě pod mostem. Přijela policie. Řekli, že jsme na strategickém místě. To napětí se dalo krájet.

It’s Saturday early evening, and I’m leaning you against a new wall. It feels weird, like saying goodbye to a friend I may never see again.

Je sobota v podvečer a já tě opírám o novou stěnu. Je to zvláštní pocit – jako bych se loučil s přítelem, kterého už možná nikdy neuvidím.

You made it possible for me to finally overcome that tall beast. It’s like I just climbed Mount Everest. I finally know what the world looks like from its perspective. It was unforgettable.

Díky tobě jsem tu vysokou bestii konečně zdolal. Cítil jsem se, jako bych právě vylezl na Everest. Konečně vím, jak svět vypadá z její perspektivy. Bylo to nezapomenutelné.

I’m going to check on you the next day; you’re gone. Completely. Nobody knows where you are.

I wanted to put you where you belong. But you’re not a wall anymore. You were a tree, a wall, but now you’re a ladder. Big, strong, and heavy. Maybe that’s why you’re gone. Your destiny is different now. It’s strange not knowing what happened to you. Maybe you just walked away…

Druhý den tě jdu zkontrolovat. Jsi pryč. Úplně. Nikdo neví, kde jsi.

Chtěl jsem tě vrátit tam, kam patříš. Jenže ty už nejsi stěna. Byl jsi stromem, byl jsi stěnou, ale teď jsi žebřík. Velký, silný a těžký. Možná proto jsi zmizel. Tvůj osud je teď jiný. Je zvláštní nevědět, co se s tebou stalo. Možná jsi prostě odešel po svých…

I’m left with your sawdust; it smells so good. It’s got all those shared memories in it.

Zbyly mi po tobě jen piliny; voní tak krásně. Je v nich uložená každá naše společná vzpomínka.